Bezpečnostní kamery a detekční rámy, profesionální security, identifikační kontrolní systémy… Vypadá to, že školy, univerzity a další vzdělávací zařízení vzaly vážně vlnu násilných incidentů v posledních měsících, při nichž byli napadeni žáci nebo učitelé. Jak ale upozorňují praktici ze společnosti Special Service International (SSI), která poskytuje komplexní bezpečnostní služby a řešení stovkám objektů v České republice, jde občas o neúčelně vynaložené prostředky – skutečně efektivní je totiž jedině zájem studentů a pedagogů o to, co se kolem děje, a znalost toho, jak mají v případě nutnosti postupovat.

Podle Jana Heřmánka, který má v SSI na starosti programy předcházení kriminalitě a kursy první pomoci i pro školy, řada zaváděných opatření může fungovat jako prevence, ale jen do určité míry. Odradí část potenciálních pachatelů, ostatním ale dávají jasné vodítko, na co si při naplnění svého úmyslu dát pozor. „Z naší zkušenosti jednoznačně vyplývá, že nosným prvkem drtivé většiny incidentů jsou krádeže. Osoby, které ve škole nemají co dělat, neodhalí ani černý šerif, ani kamerový systém. Pouze žáci nebo pracovníci. Proto se v rámci našich preventivních programů soustředíme spíše na techniku odhalení takových osob a taktiku, jak mají děti nebo učitelé dále postupovat,“ říká Jan Heřmánek.

Dosavadní zkušenosti naznačují, že až na výjimky pedagogové, a tím méně studenti, neznají principy bezpečnosti ve vztahu k prevenci kriminality. V případě žáků a studentů se opatření liší dle věku, pro učitele bývají shodné. Opírají se o základní taktické principy v čele se sdílenou komunikací od dětí směrem k pedagogům. Teprve poté je prostor pro represivní metody nebo perlustrace.

„Přijde nám, že vymizela důvěra mezi žáky a učiteli. To, že upozorním na podivné chování spolužáka nebo osobu, kterou vidím ve škole, poprvé, není žádné bonzování. Učitelé v mnoha případech přestali být pro děti přirozenými partnery. Toto se snažíme v rámci lekcí a školicích programů změnit. Bezpečnost na školách stojí a padá s pedagogy – ti ale mohou efektivně jednat jediné v případě, že mají informace nebo indicie,“ dodává Jan Heřmánek. A podle něj toto pravidlo platí rovněž pro šikanu nebo rizika spojená se šířením pornografie po internetu nebo stalking.

Fakt, že zřizovatelé by ze škol rádi udělali nedobytné pevnosti, může vést k paradoxnímu výsledku: žáci i učitelé ztratí jakoukoliv ostražitost, a to i v okolí školy, případně se budou cítit v permanentním potenciálním ohrožení. Ačkoliv je proto pozornost věnovaná bezpečnostní otázce ve vzdělávacích zařízeních podle praktiků ze společnosti SSI naprosto v pořádku a na místě, neměla by řešení postrádat lidský rozměr, empatii, taktiku a hlavně – měla by mít dlouhodobý charakter s přesahy do organizace a komunikace uživatelů či návštěvníků objektu.